JÓGA PRO VĚZNĚ
Swami Yogatirthananda Saraswati, Švýcarsko
V průběhu posledních dvou let jsem vyučoval jógu ve věznici s vysokou ostrahou, kterou tvoří oddělené budovy a různá oddělení. Cely tam mají vybavené televizorem, videem a dokonce i počítačem - pokud je o to požádáno. Hodně vězňů během dne pracuje a ti z nich, kteří byli zařazeni na práci ve velkém farmářském komplexu, pracují dlouho a těžce. Vedení věznice nabízí vzdělávací kurzy jazyků, práce s počítačem nebo i korespondenční kurzy.
Programy volných aktivit jsou dostupné každý večer od října do dubna a patří k nim např. kurzy práce s videokamerou, fotoaparátem, malování, hry na hudební nástroj, šachů, psychologie a jógy. V tuto dobu je dostupná také tělocvična a cely bývají otevřené.
Zájem o většinu aktivit však bývá velmi omezený - na tom se podílí hlavně dostupnost televizorů a počítačů. Velký vliv je také přičítán tlakům mezi jednotlivými etnickými skupinami. Např. takový muslim z Kosova, který jde do svého kurzu jógy s cvičební podložkou a přikrývkou v podpaždí, bývá přinejmenším předmětem zlomyslného škádlení a výsměchu.
Počet účastníků kurzu jógy zde bývá mezi 2 až 7. Hraje v tom samozřejmě roli i přemisťování do jiných věznic, oddělení nebo propouštění. Někteří muži mají problémy se zády nebo klouby z důvodu poranění nebo artrózy, vyskytují se i případy diabetu, někteří jsou léčeni z drogové závislosti s pomocí metadonu, další se potýkají s nespavostí a jiní užívají antidepresiva.
Ti, kteří navštěvují kurz, bývají důslední, upřímní a vytrvalí. Projevují respekt k předmětu výuky, stejně jako k učiteli, který vede kurz. Důvěra, která je k tomu nepostradatelným základem, se dostavuje přirozeně a spontánně.
Studenti trpělivě absolvují začátečnická cvičení (např. pavanamuktásánu), které nebývají zajímavé pro muže, kteří dochází pravidelně do tělocvičny, jsou trénovaní, silní a soutěživí. Takoví uvítají především "opravdová cvičení" a pozice (šakti bandhy a varianty dadžrásány), obzvláště však pozdrav slunci, který je sestaven ze série tělesných cviků. Zpravidla každému se líbí pozice loďky (naukásana), která umožňuje uvolnit se z trvalého napětí.
Velké překvapení pro učitele i studenty přináší cvičení "štípání dříví" - jen zřídka se najde člověk, který by byl schopen při něm zakřičet bez zábran. Dokonce i mezi stěnami s dobrou zvukovou izolací to trvá několik lekcí, než se lidé uvolní natolik, aby si zakřičeli opravdu nahlas a překonali pocity zákazu, strachu a rozpačitosti. Abych je povzbudil, sám provádím několik opakování s velkým nasazením.
Cvičení pránajámy, jógového dýchání, technik udždžájí, nádí šódhany a brámarí nebývají vždy jasná, ale jejich okamžité příznivé účinky rychle zdůvodní jejich provádění. Vždy však bývá nejpopulárnější jóganidrá.
Velký zvrat nastal po výkladu teorie "black swan" (teorie nelinearity - neobvyklé události se odehrávají častěji, než je jejich pravděpodobnost); ten nebyl zřejmě pochopen v obecné rovině a zřejmě v něm mnozí viděli nějaký psychologický trik. Možná se nepodařilo správné načasování, možná by bylo vhodnější se zabývat vždy 2-3 týdny jednou věcí s větším důrazem na posilování. Možná měli účastníci zábrany před uskutečňováním cesty sebeobjevování a preferovali intimnost jóganudry.
Každé setkání bylo přizpůsobováno skupině a momentální potřebě: někdy to bylo více cvičení, jindy dechová technika, jóganidra a jindy zase přednáška. Každodenní život ve vězení je plný stresu: osobní střety, etnické a mezilidské konflikty, vražda nebo sebevražda. K tomu se přidávají rodinné záležitosti, zamítnuté žádosti o propuštění, protahující se soudní jednání nebo válečné události doma. Zjistil jsem, že předem naplánované hodiny nebyly pokaždé vhodné. Musel jsem se naučit být více otevřený, všímavý a citlivější k potřebám skupiny, abych podle toho mohl upravit výuku.
Jedno setkání tak mohlo být radostné a družné už od počátku, naplněné vtipy; další hodinu ale už bylo potřeba zaměřit tak, aby každý vnímal sám sebe, kolem bylo cítit napětí, žádné kontakty, žádná komunikace. Postupem času takový přístup umožňuje vnímat opravdové kamarádství, humor, laskavost a pečující zájem, které jsou všemi sdílené.
Až v druhém roce jsem zavedl zpívání Óm na začátku a konci každé hodiny a stejně tak i mentální opakování Óm v průběhu dechového cvičení nebo jóganidry. Otevřenost účastníků začala být ohromující - zpívali mantru bez rozpaků nebo rezervovanosti. Jedna skupina si vyžádala provádění trátaky. Někteří zůčastnění brzy začaly s pravidelným samostatným cvičením, jiní si vyžádali nahrávku jóganidry.
Rozdíly mezi účastníky kurzu jsou nesmírné - od negramotných až po akademické vzdělání, od těch, co ještě nikdy neslyšeli o józe až po ty, kteří přečetli všechny knížky Šrí Aurobinda a od mnoha jiných autorů.
Každý však je schopen učinit svůj osobní objev: odhalit tělesné napětí, které si dřív neuvědomoval; najít pozici, která uleví od bolesti zad; narazit na metodu, která pomůže zastavit tok myšlenek; vyzkoušet si nástroj pro relaxaci a zlepšení kvality spánku; odhalit zdroj vnitřního bohatství a kreativity; setkat se s odvahou, vůlí a potenciálem ke změně.
Studenti přijímají vše, co je jim nabízeno, způsoby vyučování, omezení učitele i své vlastní limity, osobní zkušenosti ve skupině, objevují napětí, ale nade vším je jejich objevování jógy, která může vést až k transformaci osobnosti.
Někteří z účastníků mi napsali své vlastní dojmy z jógy a z kurzu:
"Díky za tento kurz jógy, po kterém jsem už schopen vnímat rozdíl mezi dobrým a špatným. Když jsem například musel poprvé do nemocnice, cítil jsem zahanbení (vězni totiž bývají umístěni v místních nemocnicích s pouty na rukou a nohou). Nyní jsem schopen ovládnout své nervy a zabránit nepředvídatelným problémům. Kurz jógy je pro nás velmi prospěšný."
"Jsem rád, že mám učitele. Až dosud jsem se učil jógu a meditaci pouze s pomocí knížek, ale teď mám příležitost klást otázky, jít hlouběji při každém cvičení a lépe si nacvičit a pochopit každou metodu a stejně tak i sám sebe."
"Po hodině jógy se cítím velmi dobře. Nemívám už bolesti hlavy - když tak jen zřídka. Předtím jsem trpíval velkými bolestmi 3x až 4x týdně. Také už lépe spávám."
"Zvlášť jsem si oblíbil relaxaci na konci hodin. Když se po dobu 20 minut nechám vést hlasem učitele, úplně se uvolním a prožívám hluboký pocit pohody."
"Naučil jsem se snadné cvičení, které mi pomáhá s mými bolavými zády. Můžu je provádět kdykoliv sám, když ucítím první náznaky bolesti. Po hodině se cítím uvolněný a pozitivní a daří se mi dobře spát."
"Když jsem asi před dvěmi měsíci měl službu v kuchyni, při nabírání polévky k večeři se na mě jeden vězeň obořil, abych ho nechal si nabrat samotného. Mou hlavou okamžitě proletěl impuls vzít ho po hlavě naběračkou, kterou jsem měl v ruce. Důležité je ale na tom to, že jsem se dokázal ovládnout. Dnes už mohu potvrdit, že toto sebeovládání je možné hlavně díky jógovým technikám, které jsem se naučil - obzvláště to byla dechová cvičení. Také k tomu napomohla má vůle, motivace a sebeuvědomování. Jóga není jen zábava, ale výukový proces."
Proces učení je také součástí mé vlastní zkušenosti z věznice. Vedle prožitků satisfakce z vyučování bývám často konfrontován s emocemi, které vyžadují stejně intenzivní uvědomování a odpoutanost od toho, co dělám. Čím menší je zapojení emocí, tím méně se projeví nejistota, odezva, kritika nebo přijetí. Existuje tu nevyslovené pravidlo "dávání a braní ", které musí respektovat obě strany - studenti i učitelé. Očekávání toho, co má být splněno, se schovává za tenkým závojem laskavosti a zdvořilosti. Lidé si nemusí uvědomovat taková očekávání, ale je to výzva, které neustále čelím. V tomto očekávání spatřuji tichý projev jejich otevřenosti a vůle ke změně. Je mou povinností být tak otevřený jako oni, být ochotný a připravený i k vlastní změně.
(Přeloženo z www.yogamag.net/archives/1999/fnov99/prisyoga.shtml)