JÓGA VE VĚZENÍ
(úvodník časopisu The Yoga Magazine 5/1983)
Svámí Tapasmurti Sarasvatí
Satjánanda ášram v Austrálii pravidelně organizuje kurzy jógy ve vězeních po celé zemi už po dobu 8 let. Mezi rokem 1977 a 1978 jsem měl příležitost vést týdenní kurzy ve vězeňském komplexu Long Bay s maximální ostrahou v Sydney a obdobně tomu bylo i v roce 1980 v Perthu (věznice Freemantle, ženská věznice Bandyup a dvě vězeňské farmy s minimální ostrahou). V průběhu té doby jsem měl možnost se setkávat s mnoha odlišnými typy vězňů a dostalo se mi určitého poznání jejich postojů a problémů.
V prvé řadě bych chtěl zdůraznit, že neexistuje žádný "typický" vězeň a běžná představa zatvrzelého zločince za mřížemi je zavádějící. Vězni jsou také jen lidé jako vy nebo já a my všichni jsme něco jako loutky v klamné hře mysli a máji, avšak vzhledem k velmi omezujícímu prostředí a spletitému vzájemnému působení, které se rozvíjí mezi vězněnými, lze nalézt jen málo jednoznačných problémů, které by se týkaly všech vězňů. Jedním z nejvýraznějších bývá pocit vyčlenění vlastní společností, ve které mají své hluboké psychologické kořeny a s tím související stigma "bývalého vězně", které s sebou musí nést po zbytek svého života - ať už si odpykali pět týdnů nebo pět let. Jedna mladá žena, kterou jsem potkal v ženské věznici byla účastnicí incidentu, který místní média využila k vyvolání velkého rozruchu mezi veřejností. Tíha dopadající na ni vlivem reakcí pobouřených lidí a těžký trest k tomu, jako by kolem ní vytvořily hustý černý mrak. Vedle toho tu bývá ještě i pocit nespravedlnosti ze strany soudu, policie, dozorců věznice a dalších, příliš vysoký trest, vězňovo prohlašování neviny nebo pocity pronásledování. Pro většinu vězňů je také těžké žít v přítomnosti a přijímat svou situaci. Vězni s krátkým trestem mají tendence pomýšlet hlavně na den svého propuštění a mají jen velmi málo entuziasmu pro cokoliv jiného. Bývají to hlavně dlouhodobí vězni, kteří jsou schopni se zaměřit na praktikování jógy, protože dokáží myslet na svou situaci a přijít na to, že pokud mají ještě ve věznici strávit nějakou dobu, možná by mohli tento čas využít k něčemu pozitivnímu.
Uvedené druhy problémů, společně s emočním potlačováním, vyvolávaným vězeňským prostředím, stejně jako pocity nejistoty - jsou často vědomě vytvářené personálem věznic, aby se zabránilo vězňům v pevném usazení do vězeňského života a ve vytváření příliš silných vazeb s jinými vězni. Všechny tyto problémy způsobují hluboké psychologické jizvy, které je velmi obtížné řešit bez technik jako je meditace, s jejíž pomocí je možné takové věci sledovat s určitým odstupem.
Důvody, proč se vězni začínají věnovat józe, se různí, ale můžeme je shrnout následujícím způsobem:
- Většina zpočátku přichází kvůli výhodám vyšší fyzické kondice, jako k další variantě zvětšení fyzické síly a svalové hmoty, k nimž vede i gymnastika nebo zvedání činek. Úvodní kurz se cvičením pavanamuktásan (přitahování kolen a čela) často vzbudilo rozpaky, avšak když svaly obalená těla zažily potíže a ztuhlosti s tímto jednoduchým cvičením, postoje se brzy změnily.
- Druhým nejčastějším důvodem pro účast bylo přání naučit se relaxaci a zvládání stresu a napětí ve vězeňském životě - v tomto kontextu se ukázala jako výjimečně úspěšná jóganidrá. Mnoho lidí mělo přání naučit se meditaci, nejvíce to byli vězni ze zařízení s nejvyšší ostrahou, kde bývají izolováni v celách 16-17 hodin denně. I když měli k dispozici televizi, rádio a knihy, mnoho z nich zjistilo, že původ jejich problémů spočíval v jejich myslích a přáli si najít řešení v samotném zdroji.
- Našli se někteří, co už měli s jógou zkušenosti nebo se jí nedávno věnovali, kteří svůj výkon trestu chtěli změnit na užitečný čas k duchovnímu růstu a uvědomovali si hlubší význam praktikování jógy.
- Samozřejmě se našlo i malé procento těch, kteří přišli proto, že si mysleli, že by takto mohli najít okultní síly, jako např. schopnost astrálního cestování, aby mohli navštěvovat své ženy a přítelkyně nebo chtěli získat nadvládu nad dozorci. Při jedné příležitosti jsem byl požádán o mantru, o které si kdosi přečetl, že pomůže vyhrát u soudu. Takoví zájemci však byli často zklamáni.
- Mnoho vězněných se přihlásilo do vzdělávacího programu - často až na úrovni univerzitního studia a zajímali se o praktikování jógy za účelem zlepšení koncentrace a paměti.
- Drogově závislým byly často podávány léky během odvykací kůry, ale někteří museli podstoupit léčbu náhlým ukončením ("could trukey treatment") a ohlíželi se po józe, aby se mohli vyrovnat s otřesem po takové změně. Mnoho bývalých narkomanů a alkoholiků používalo jógu, aby dali do hromady své chabé tělo a nervový systém.
Prospěch z vyučování jógy se však projevil na všech stranách - svámí to zjistil, když si jednou zabouchl své klíče v autě na parkovišti před věznicí. Jeho problém byl hladce vyřešen během několika minut, když se podařilo povolat největšího odborníka na krádeže aut z celé Sydney.
Shledal jsem, že učení svámího ve věznicích bylo přijímáno lépe, než vědomosti, které jsou nabízeny jinými cestami. Předpokládám, že tomu tak bylo díky skutečnosti, že si vězni uvědomili podobnost svého postavení se svámím - také on stojí mimo hlavní proud této společnosti. On nereprezentuje výkonnou moc ani žádnou sociální instituci, které se pokouší prosazovat svůj vliv a jeho jediným motivem pro vyučování je sdílet to, co zná o józe. V prostředí, kde si lidé jen velmi málo důvěřují, ušel takto dalekou cestu k nalezení kontaktu mezi učitelem a studenty.
Podle mých informací kurzy v australských věznicích dnes pokračují i nadále - dokonce v ještě širší podobě a dostalo se to již tak daleko, že jeden student se vydal na cestu sanjásy ještě v průběhu výkonu svého trestu a podílí se na organizování kurzů, sám vyučuje a praktikuje a současně studuje i teorii jógy.
V Americe již mnoho let běží projekt "Vězení-Ášram", v jehož rámci probíhají kurzy jógy, distribuce literatury a konají se semináře napříč celou zemí. Konečným cílem tohoto projektu je zaujmout vězně a naučit je, jak se stát sami sobě dozorcem (v přeneseném významu - jde o ovládnutí vlastní mysli - pozn.překl.)
(Přeloženo z www.yogamag.net/archives/1983/emay83/ed583.shtml)